V loňském roce jsme měli možnost poznat nádhernou exotickou zemi, která nás uchvátila svou pestrostí a barvami. Popisovat Bali z pohledu fotografa je na dlouhé povídání. Každý den nabízel nové vjemy, nové inspirace… Zhruba ve 2/3 pobytu jsme se s manželkou a dětmi vypravili na jižní cíp ostrova, který je vyhledávaným rájem surfařů. Ti se na toto místo sjíždějí doslova z celého světa, aby chytili tu správnou vlnu… Štráduji si to po pláži, nádherné fotogenické prostředí, v moři pohupující se surfaři čekající na svou vlnu a na pláži malý hrající si balijský chlapec. Ideální kompozice pro focení, Přikrčit se na výšku chlapce zaostřit a….. Místo cvaknutí pád. Zaslepený touhou po zachycení jedinečného snímku jsem si nevšiml bezpočtu cedulí upozorňující na fakt, že je třeba dbát velké opatrnosti z důvodu kluzkých kamenů, které byly omleté drsnými vlnami Indického oceánu. Co jiného chrání fotograf, když padá k zemi a má na krku fotoaparát s objektivem v nemalé hodnotě? No přece fotoaparát! Pád, kterému se v daném momentě nedalo zabránit, způsobil, že mi křuplo v zápěstí pravé ruky a narazil jsem temenem hlavy do kamene. No a opatrovaný foťák stejně dopadl lehce na kámen s vodou. Po malé chvíli jsem úspěšně ztratil vědomí. Zřejmě ze šoku z pádu a z ostrého slunce, které neúprosně pálilo. Probral jsem se po několika minutách bezvědomí, kdy mě přiváděli k životu místní domorodci (přivolaní mým synem Honzou) za pomoci australských surfařů a zbytku mé milované rodiny. Noční jízda ve třech na mopedu s majitelem bungalovu, kde jsme byli ubytováni, který mě a mou ženu vezl do nejbližšího ošetřovacího zařízení, byla tečka za tímto příběhem. Poté, co jsem zjistil, že na ostrově je nejbližší rentgen vzdálen cca 3 hodiny cesty, jsme usoudil, že bude fajn si ruku jen zafixovat a doufat, že zápěstí ruky nebude zlomené. Výstup na vrchol sopky se dá zvládnout i s bandážovaným zápěstím 🙂
